V druhé polovině šedesátých let minulého století se díky vládě Beatles a jejich postavení na světové špičce stala čtveřice liverpoolských rytířů téměř nedostižnou a neporazitelnou. Jejich nejsilnějšími protivníky v této neviditelné soutěži o titul nejlepší kapely světa však možná nebyli ani Rolling Stones, ani Beach Boys, ale brazilská skupina, kterou založili tři mladíZdá se, že v nejdůležitějším desetiletí v historii rocku Mutantes kvalitativně sekundují Beatles. A v letošním roce 2016 se vznik nejlepší rockové kapely v historii Brazílie dožívá 50 let.

Výše uvedené superlativy se mohou zdát přehnané, ale nejsou - propůjčte své uši a srdce zvuku kapely, abyste ztratili jakékoli pochybnosti. V tomto textu však není žádná nestrannost - jen nezměrný obdiv a vášeň pro tvorbu Mutantes, mnohem důležitější než nemožná objektivita. Zapomeňme na obvyklý čundrácký komplex a podlézání cizincům, a nezáleží na tom, co yankees Santos-Dumont vynalezl letadlo a Mutantes jsou zajímavější, vynalézavější a originálnější než kterákoli americká kapela šedesátých let. Ještě štěstí, že Angličané měli Beatles, jinak by byl tento spor stejně snadný.

Když zde mluvíme o Mutantes, máme na mysli svatou trojici tvořenou Ritou Lee a bratry Arnaldem Baptistou a Sérgiem Diasem - trojici, která kapele vdechla život a obývala ji od roku 1966 až do roku 1972, kdy byla Rita vyloučena, aby se Mutantes mohli převtělit do vážnější, techničtější a mnohem méně zajímavé progresivně rockové kapely. Ostatní sestavy kapely, jakkoli byly dobré, se neprosadily.v porovnání s těmi šesti lety zlatého boomu.

Mutantes, které si Kurt Cobain zasloužil označit za génie (v osobním dopise Arnaldovi Baptistovi, který napsal během průjezdu Nirvany Brazílií v roce 1993 poté, co Kurt skoupil všechny desky kapely, které se mu podařilo sehnat), tvoří formace Os Mutantes (1968), Mutantes (1969), A Divina Comédia ou Ando Meio Desligado (1970), Jardim Elétrico (1971) a Mutantes e Seus Cometas no País.Pokud některou z těchto desek neznáte, udělejte si laskavost, pusťte tento text a poslechněte si je hned teď.

Na těchto pěti deskách je vše brilantní, originální a živé, bez banálních příkras, neškodných excesů nebo hloupého napodobování cizích stylů. Technicolor, což by bylo čtvrté album skupiny (natočené v roce 1970 v Paříži, ale vydané až v roce 2000), je také mistrovským dílem.

Nahoře: vzkaz Kurta Cobaina Arnaldovi a hudebník v Brazílii s nahrávkami Mutantes.

Skupinu tvořili od roku 1964 bratři Dias Baptista, s různorodým obsazením a podivnými jmény. V roce 1966 se jim však konečně podařilo nahrát první jednoduchý kompakt (se skladbami "Suicida" a "Apocalipse", pokřtěnými ještě jako O'Seis a na hony vzdálenými zvuku Tropicalist - kterých by se neprodalo ani 200 kusů), a vykrystalizovat tak konečně formaci tria, které vlastně mělo vytvořithistorie kapely.

Obal první desky skupiny, když se ještě jmenovala O'Seis

Před padesáti lety také debutovali na festivalu Malý svět Ronnieho Von Ritě Lee s jejím charismatem a talentem bylo 19 let, Arnaldo vedl skupinu v 18 letech a Sérgio, který už tehdy zaujal svou technikou a originálním zvukem, který dokázal ze své kytary ještě dostat, měl pouhých 16 let.

Charisma, krása a magnetický talent Rity Lee, která zůstane po Mutantes jakýmsi věčným sluncem brazilského rocku, se projevily i v dalších letech.

Postupně se ke kapele přidávali další členové - další mutanti, kteří se stali zásadními pro utváření jejího jedinečného zvuku: prvním z nich byl Cláudio César Dias Baptista, starší bratr Arnalda a Sérgia, který byl součástí první sestavy, ale raději se věnoval svému povolání vynálezce, loutnisty a zvukaře. Byl to Cláudio César, kdo vlastníma rukama vytvořil a vyrobilnástrojů, pedálů a efektů, které by tak charakterizovaly estetiku mutantů.

Cláudio César začíná stavět "nejlepší kytaru na světě".

Mezi tisíci vynálezy Cláudia Césara vyniká jeden, který si nese vlastní mytologii a působivý axiom, který ho definuje: Régulus Raphael, kytara, kterou Cláudio vyrobil pro Sérgia, známá také jako Zlatá kytara, která podle svého tvůrce není ničím menším než "nejlepší kytarou na světě". Svým tvarem inspirovaným legendárními Stradivariovými houslemi přináší Régulus jedinečné komponenty,Cláudio - jako jsou speciální snímače a elektronické efekty zabudované do poloakustického těla nástroje.

Některé detaily však kytaru odlišovaly a vytvářely její mytologii: tělo a pozlacené knoflíky (čímž se zamezilo vrzání a hluku), různé snímače (zachycující zvuk každé struny zvlášť) a zvláštní kletba, vyrytá na destičce, rovněž pozlacené, přiložené na horní část nástroje. Régulova kletba říká: "Každý, kdo nerespektuje celistvost tohoto nástroje, kdo se ho snaží nezákonně zmocnit nebo se mu to podaří, nebo kdo se o něm vyjadřuje hanlivě, kdo vytváří nebo se pokouší vytvořit jeho kopii, aniž by byl jeho legitimním tvůrcem, zkrátka kdo se ve vztahu k němu neudržuje ve stavu pouhého submisivního pozorovatele, ať je pronásledován silami Zla, dokud jim nebude zcela patřit aA aby se nástroj vrátil neporušený ke svému právoplatnému majiteli, kterého určil ten, kdo ho sestrojil." Jednou byla kytara skutečně ukradena a po letech se záhadně vrátila do Sergiových rukou, čímž se naplnila jeho kletba.

První Régulus, zlatá kytara; o několik let později Cláudio vyrobí další, kterou Sérgio používá dodnes.

Druhým čestným Mutantem byl Rogério Duprat. Aranžér celého tropikalistického hnutí Duprat byl nejen zodpovědný za propracování směsi brazilských rytmů a prvků s erudovanými vlivy na dokonalý rock, kterého byli Mutanti schopni (čímž se prosadil jako jakýsi tropický George Martin), ale také ten, kdo Mutantům navrhl, aby nahráli s Gilbertem Gilem album"Domingo no Parque" - čímž se kapela dostala do jádra šumivého tropicalismu, chvíli předtím, než její revoluční elán definitivně explodoval.

Dirigent a aranžér Rogério Duprat

Proměna zvuku, kterou Caetano a Gil navrhli pro působení na brazilské hudební scéně, se s příchodem Os Mutantes stala žhavější, možnější, okouzlující a silnější a zvuk a repertoár skupiny se rozšířil do širokého, bohatého smyslu, který bude charakterizovat jejich zvuk poté, co se připojí k hnutí tropicalistů.

Základem zvuku skupiny Mutantes byla posedlost Beatles. Bylo toho však mnohem víc, co bylo třeba prozkoumat, než jen vliv anglosaské hudebnosti - a zázrakem života v mocnosti populární hudby, jakou je Brazílie (kvalitou a kvantitou srovnatelná pouze s USA), je právě možnost stále objevovat, míchat, přidávat nové prvky a vlivy.sklizené na domácím dvorku.

Os Mutantes s Caetanem Velosem

Mutantes byli průkopníky v míchání rocku s brazilskými rytmy a styly, čímž otevřeli dveře kapelám jako Novos Baianos, Secos &; Molhados, Paralamas do Sucesso a Chico Science &; Nação Zumbi, které se vydaly podobnou cestou, vycházející z jiných vlivů a svébytných základů, ale také míchající zahraniční vlivy s typicky národním zvukem.

Kromě úžasného talentu, půvabu a šarmu všech tří hudebníků - s důrazem na magnetismus a osobní charisma Rity Lee, která od Mutantes nikdy nepřestala být ústřední hvězdou brazilského rocku - disponovali Mutantes dalším skutečně vzácným a obzvláště obtížně spojitelným prvkem v hudbě, aniž by se to dotklo směšnosti nebo banality: kapela měla humor.

V případě Mutantů jde o pravý opak: o onu rafinovanou zhýralost, které jsou schopni jen ti nejinteligentnější, při níž se my, posluchači, cítíme jako spoluviníci a zároveň jako důvod k smíchu - a to jen ještě více umocňuje.umělecký smysl této práce.

Od Dupratových rohů, přes efekty vytvořené Cláudiem Césarem, aranže, způsob zpěvu, přízvuk, oblečení, postoj na pódiu - samozřejmě kromě textů a melodií písní - vše nabízí onu kritickou rafinovanost, kterou je zhýralost schopna vyvolat.

Os Mutantes se na festivalu převlékli za duchy; spolu s nimi hrál na akordeon Gilberto Gil

Nebo lze pochybovat o tom, že nejen zvuk, ale i přítomnost a postoj Mutantes ještě více prohloubily výkon a revoluční smysl prezentace "É Proibido Proibir" na festivalu v roce 1968 (kdy Caetano s Mutantes jako kapelou pronesl svůj slavný projev, jakési rozloučení s tropikalismem, v němž se ptal, zda "tohle je to, co mladí říkají, že chtějí, aby seo poder", zatímco Os Mutantes se se smíchem otočili zády k publiku)?

Stojící: Jorge Ben, Caetano, Gil, Rita, Gal; dole: Sérgio a Arnaldo.

Detail obálky manifestu Tropicalia or Panis et Circensis (zleva doprava, nahoře: Arnaldo, Caetano - s portrétem Nary Leão - Rita, Sérgio, Tom Zé; uprostřed: Duprat, Gal a Torquato Neto; dole: Gil, s fotografií Capinam)

A to vše uprostřed vojenské diktatury. Otevřeně se hlásit k opaku jakékoli diktatury - smyslu pro svobodu - v kontextu režimu výjimky vyžaduje velkou odvahu.

Na hádkách, pomluvách, láskách, bolestech, neúspěších a západu slunce kapely vlastně ani moc nezáleží - ty přenecháme společenským sloupkařům populární hudby. Důležitých je padesát let od založení největší kapely, jakou kdy Brazílie zažila - a jedné z největších na světě.

Estetický a politický zážitek, který stále ohýbá čas, exploduje v uších a dává vzniknout hudebním i osobním revolucím, což ospravedlňuje výrok, který Caetano tehdy vyslovil jako jakýsi slogan v čase stále přítomné kapely, která nikdy neskončí: Os Mutantes são demais.

© obrázky: reklama